LIGA ČESKÉHO RÁJE v míchaném licitovaném mariáši

Přátelé, kamarádi, hráči,

Vítejte na webové stránce nové mariášové ligy www.bodovanymarias.cz

Proč vznikla?

Je tomu již desítky let, co nestoři mariáše v čele s panem Šubrtem věnovali obrovské úsilí vypracování bodovaného licitovaného mariáše a tím přispěli i rozvoji českého mariáše. O revoluci se tenkrát ještě nikomu ani nesnilo, ale oni touto novou myšlenkou způsobili revoluci v licitovaném mariáši . Revoluci která dodnes vyvolává diskuze mezi milovníky licitovaného mariáše .

O jejich opravdovém vnitřním nadšení a neskutečné zapálenosti svědčí konec konců i faksimile, které se dochovaly a které si na našich stránkách můžete v zachované autentické podobě prohlédnout, přečíst a potěšit se tou opravdovostí, kterou do nich vkládali.

Jedna z těchto faksimilí začíná větou: „Velký obrat, malý zisk“. A to je právě důvod, proč vznikla LIGA ČESKÉHO RÁJE. Zmínění zakladatelé dobře věděli, že kořením mariáše jsou odvážné hry ale i odvážné promyšlené  fleky. Ale to vše samozřejmě přináší velká rizika, která jak se říká „lezou do peněz“. A proto přišli s geniálním řešením, k finanční stránce hry vnesli bodový systém, který hráče k obému, tedy hře odvážné i odvážným flekům  ponouká. Vytvořili dokonalou směsici, neskutečně vyváženou pro daný účel. A on fungoval. A skvěle. Mnozí z nich dnes tu již nejsou, ale to co nám tu zanechali, běží jak dobře namazaný stroj dál.

Avšak to bychom nesměli být v Čechách, aby se do věci nezačalo šťourat. Ačkoliv Angličané vyznávají nezpochybnitelné „Don´t touch working machine“ (v zásadě neměňme, co dobře funguje), u nás to prostě asi nejde. A tak jsme byli svědky „dvacetníkové války“, ne zcela nepodobné válce záchodkové ze slavných Zvonokos. Výsledek všichni známe. Namísto desetníku nastoupil dvacetník. Vzhledem k inflaci a dávno jiné hodnotě koruny oproti době, kdy zmínění nestoři vytvářeli svůj systém, jde skutečně o naprosto banální změnu. Ekonomicky. Nikoliv však systémově. Tady už je změna veliká, neboť zasáhla do velmi vypilované křehké rovnováhy mezi penězi a body. Popřela základní myšlenku velkého obratu a malého zisku. Rozhodnout se dnes pro rizikové červené dvojky je skoro stejné, jako váhat nad skokem z Brooklynského mostu. Riskněte to dvakrát a prohra znamená takový finanční „zásek“, že většinou už se těžko dohání a hráče odsuzuje na konec pelotonu. A jistě to není jediný příklad odvážné hry.

Právě proto se etabluje LIGA ČESKÉHO RÁJE. Pro zachování starých dobrých pořádků, pro zachování tradice, pro zachování velmi fungující rovnováhy, pro zachování šťavnaté hry, pro velký obrat, ale malý zisk.

A tak vstupte na další stránky našeho webu a seznamte se s naší nabídkou, pravidly a vším dalším co LIGA ČESKÉHO RÁJE v oné zdvihové karetní hře (jak mariáš definuje Wikipedie) pro Vás připravila.

Za krásu mariáše, aneb velký obrat malý zisk

Jinými slovy: i když hlavním motivem hry zůstane vždy odhodlání boj vyhrát, nemělo by se opomíjet, že je možno mít především potěšení ze hry jako takové že lze - cituji spisovatele Karla Poláčka - vidět v dobře ztvárněné hře „epický příběh" skloubeny z řady „rozmarných epizod“, bez ohledu na výhru nebo prohru.

Neváhejte tudíž blahopřát soupeři nebo spoluhráči, jestliže svým umem, vtipem, zvrátí na pohled ztracenou hru, tak, jak tomu bývá u správných sportovců.

Je proto vítána a preferována hra otevřená, odvážná. Na druhé straně není žádoucí ani pohledná hra pasivní „betonářská“, která nejen že není přínosem, ale naopak se stává nezáživnou a nudnou.

VI. Šubrt • 1984

SLIB MARIÁŠNÍKA

Rád vstoupil bych do Vaší lože,
pomoz mi jen pane Bože!
Řádně se chci tady chovat,
odvážně též licitovat.

Z mrtvol žíti - pro mne není,
nemám pro to pochopení,
Urazím - li  kartiboha
nechť mne zdrtí ďábla noha.

Neskolí mne karta bídná
ani svízel doma jiná,
při zdi hráti se mi příčí,
za to ať mne kletba zničí .

Fleky dobře hodlám zvážit,
vyhrávat se budu snažit .
Prohraju - li brvou nehnu,
malinko jen hlavu sehnu .

Nepřetrhnu nikdy kartu,
nezradím též naši partu,
budiš heslo moje – naše:
„ Šiřme slávu  MARIÁŠE „ !!!

Vl. Šubrt • 1985